Jak vznikal obraz Deštivé ráno

Poslední dobou jsem začala fotit rozpracované obrazy v různých fázích procesu. Jednak abych měla "na památku" jejich podoby v raných stádiích vzniku, ale hlavně – jelikož tvořím nejradši úplně intuitivně, bez velkého plánování, jsem si chtěla zdokumentovat jednotlivé fáze mého procesu, abych ho mohla lépe pochopit a poučit se z něj.

Většina obrazů prochází při vzniku několika fázemi, přičemž samotný proces není nikdy lineární, například jako přímka – vedoucí z jednoho bodu do druhého. Spíš bych ho přirovnala k nějakému bludišti, kdy jdu cestou klikatou, občas s objížďkou, občas se slepou uličkou, nicméně pokud pokračuji, časem dojdu do cíle. Nedá se to uspěchat a zkratky zde nefungují. Vím, že musím dát obrazu vše co potřebuje, i když to třeba v danou chvíli nemusí dávat smysl a teprve pak to bude ono.

Celý tvořivý proces je naprosto osvobozující a naplňující, kdy se plně ponořím do své fantazie a nechám svou kreativní část, aby převzala velení. A těším se a jsem zvědavá, jak bude obraz na konci té cesty vypadat. Je to podobné jako když dítě dostane Kinder vajíčko, pochutná si a zároveň se těší, až zjistí co je uvnitř.

Celý proces bych rozdělila zhruba do pěti fází:

1. úplný začátek s prvotní barevnou podmalbou,

2. začínám přidávat koláž z barveného polo-průhledného papíru a kombinuji s malbou,

3. prostřední fáze, kdy začíná vznikat základní struktura a kompozice,

4. rozvíjím danou kompozici, přidávám prvky a pracuji více do detailů,

5. finální fáze, kdy už jen ladím co je na obraze, přidávám nejmenší detaily, tak aby obrazu nic nechybělo ani nepřebývalo.

Nyní je potřeba dát si chvíli odstup, na čas obraz jen pozorovat a nechat ho na sebe působit, abych zjistila, co je ta pomyslná třešnička na dortu, která ještě chybí.

Jednoduchá otázka na závěr: "jak poznám, že je obraz hotový?". Zkrátka jednoduše: už nemám sebemenší potřebu cokoliv přidávat, ubírat, měnit. Obraz je nyní přesně takový, jaký měl být. Nyní je třeba přidat už jen to poslední – můj podpis :).